RAPORT - Boganův pohár 2013

Raport - Boganův pohár 2013 aneb „Co tě nezabije, to tě posílí“

Vrchní velení již pošesté povolalo do zbraně para jednotky Poděbrad, Chotěšic, Rakovníka a Třebíče.Do špionážní akce v nepřátelském terénu, kde největším přítelem je suchá ponožka a maskovací barva na mordě.

Taktická situace:

MG milice jsou v drtivé přesile a disponují kontrolou nad oblastí v počtu mužů i obrněné techniky. Jednotlivé čety jsou vysazeny v nepřátelském terénu a úkolem každého rekruta je na vlastní pěst překonat v neznámém terénu pátrače a nalézt cestu zpět na základnu v Chotěšicích. Rekruti mají k dispozici pouze mapu se zakreslenými pozicemi nepřátel a základní proviant v polní bojové dávce.

Je čas se ptát "Copak je to za vojáka?"

„Ahoj, předpovídají na víkend extrémní srážky. Máme s četou vyrazit do akce?“

„ Čím hůř, tím líp.“

Pátek

A skutečně, od pátku do neděle déšť neustal. Po pátečním příjezdu rekrutů následovalo za zvuku národní hymny vztyčení vlajky k zahájení již 6. ročníku Boganova poháru pro lidi se zdravotním postižení. Pohár je věnován památce „Bogana“ pana Bohumila Šmída. Rozpravu  vedl prezident turnaje kpt. Marek Šmíd a rovnou uvedl rekruty do taktické situace. Výcvikový tábor byl letos zaměřen na umění maskování pod velením Mjr. Václava Šimona a používání protichemických obleků Armády České republiky v brodu pod vedením Mjr. Martina Mašindy. Ve chvilkách bez horní vody jsme stihli i buřtíky a po bojové poradě ve vojenském stanu se šlo brzy spát.    

Sobota

Horní i spodní voda. I přes nepřízeň počasí každý rekrut nafasoval samoohřívací polní dávku, vodu, uniformu výsadkáře, zbraň, poslední maskovací úpravy khaki barvou na obličeji. Na povel do akce rekruti vyšplhali na korbu výsadkového vozidla Tatra V3S pana Cihláře zvaného Lucinka. Pro utajení výsadku si každý zavázal oči a Lucinka nabrala směr k místu shozu cca 10 km od základny. Celkem se na korbu vešlo 15 rekrutů a pozemního personálu. Výsadky proběhly ve třech vlnách po hodině. V první vlně skákala četa Rakovník, Chotěšice A, druhá vlna skočila ve složení Poděbrady a Třebíč a v posledním výsadku byla četa Chotěšice Š a pidi četa dětí.

Ocitnete se v provazech deště, se zavázanýma očima, po kotníky v bahně a výsadek odjíždí. Jedinou Vaší jistotou v nepřátelském lese je paintballová zbraň, mapa a kousek jídla.  K tomu všemu se dozvídáte, že mezi Vámi a základnou je vysazena elitní zásahová jednotka Policie České republiky se sídlem ve Vinoři, jejíž jediným cílem je Vás lokalizovat, zneškodnit a přivézt spoutaného na základnu k výslechu.  Hodně tvrdé přistání.

Cesty jsou obsazeny hlídkujícími vozidly a nezbývá než se prodírat terénem a stále si sledovat záda a křídla, jestli naši četu někdo neodhalil a nezačíná zaječí naháňka.  Dalším oříškem jsou v lese nakladené pyrotechnické nástrahy, takže každý Váš krok může odpálit nastražené dýmovnice a vaše ulovení je potom už jen otázkou času. Prvním úkolem výsadkářů bylo dalekohledem najít v perimetru ukrytého odstřelovače.  Pokud se podařilo, odstřelovač prozradil volný koridor k brodu.  Vzhledem k nepřestávajícímu  dešti se z původního 3 metrového potůčku stala slušná říčka s přilehlou zatopenou loukou, takže vrchní velení chce touto cestou velice, ale velice poděkovat operativnímu nasazení pulců Martina, Ládi a Petra, kteří se oblékli do gumových skafandrů a výsadkáře celý den převáželi zatopeným brodem na invazním plavidle. Tady na tom místě si mnoho výsadkářů šahá na své dno a netuší, že to nejtěžší je teprve čeká.   

Za brodem je čas se chvíli zastavit a v dané situaci postačí jako úkryt i vhodně zvolená větev. Výsadkářům už vůbec nevadí déšť, ale začínají bojovat se svou únavou. Na druhou stranu je zde  úplně nový a doposud nepoznaný pocit „teď to nevzdám, přece nezpomalím svoji jednotku a kamarády ve zbrani. To dám, ještě trošku, to dám.“ Stačí málo, kousek teplého jídla, sušenka z KDP a 5 minut oddechu.  To čeho si v běžném životě ani nevšimneme, najednou  vnímáme a uvědomíme si cenu drobností a poznáme že,  vlastní hranice se dají posouvat. Jdeme na to, už jenom posledních pár kilometrů, obelstít několik hlídek.  Policejní Volha VB s plk. Jaromírem nás tlampačem láme abychom se vzdali. Teď ne, dnes už ne. Skáčeme do strouhy vedle cesty. Voda po pás, ale nedostal nás. Už je vidět základna. Ještě párkrát  zvednout  nohu.  Dokázal jsem to .

Oproti předchozím ročníkům se vítěz nevyhlašoval.  Je nerozum vyhlašovat vítěze mezi hrdiny.  Tentokrát proběhlo pasování rekrutů na „paragány“ památečnými ponožkami, sladkostmi a tričky turnaje. V pokorném tichu, ale se zdviženými hlavami byla sejmuta a uložena  vlajka.

Tak dobrou kejtičku na grilu a limču nebo pivo, ještě paragáni nejedli (viz. životní maličkosti).

Neděle

A leje a leje. Z polí se na nás valí voda a pomalu zaplavuje parkoviště obrněné techniky. Padá rozhodnutí neuklízet a evakuovat základnu směr Rakovník, Třebíč a Poděbrady. Na základně zůstává pouze Chotěšická jednotka na stráži.

Chtěl bych touto cestou jménem vrchního velení poděkovat všem kamarádům a kolegům za extrémní nasazení. Jmenný seznam co a kdo, mě tentokrát vzala voda, tak prosím za prominutí. Díky za všechny ceny, dárky, nošení všeho všude, sušení, organizování, nahánění, utěšování, večerní porady a vůbec údržbu morálky na vysoké úrovni voda, nevoda. TENTO TÝM NIC NEPŘEKONÁ. Hodně z Vás si hráblo na dno, a mockrát jsme se viděli v horké vaně, ale nedali jste to na sobě znát a tím jste našim rekrutům vyšperkovali hóóóóódně drsnýho bogana. Vodouši dík a paragánům pohov.

Vlajce čest 23.-25. května 2014 – slibuji oblohu bez mráčku

Zapsal a zmoknul s Vámi Michal